Básně-texty bez hudby

Dá se tomu říkat básně, dá se tomu říkat texty - říkejte tomu jak chcete, pro mě je to část mě...

Ostrov splněných snů a zapomenutých přání

Vydáno 19.9.2014 17:25 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jak kámen bez srdce,
co leží ve stoce
na ostrově splněných přání.
Jak nekonečná noc,
bez slunečných dnů,
co usídlila se na ostrově
zapomenutých snů.
Jak stíny nad hlavou,
bloudící po lese,
jak lidská závist,
co štěstí nesnese.
Jak slané slzy,
tváře bez úsměvu.
Jen samé násilí
a duše,
co nechtějí něhu.
Jak čas,
co nechce se hnout vpřed.
Co prosím zčernilo,
ten doposud zabarvený svět?
Kam mohla zmizet,
všechna ta upřímná vyznání?
Kdo vykázal je na ostrov
Splněných snů a zapomenutých přání?
 

Most

Vydáno 10.9.2014 21:05 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Představte si most.
Most, který pomáhá lidem, aby se dostali bez větších obtíží přes řeku.
Někdy klidnou, někdy divokou.
Most, který každý přejde, je rád, že mu ten most kdosi poslal pod nohy a on se nemusel brodit přes řeku, ve které neví, co ho čeká.
Most, který má každý rád, protože je tam pořád. Do jeho povrchu se vrývají kroky všech těch, kteří přes něj prošli. Jejich kroky i jejich osudy. 
Most, který každý přejde, je mu vděčný za pomoc, ale nezůstane. Rád si na něj občas vzpomene, ale neotočí se.
Mosty tu totiž nejsou od toho, aby se na nich člověk zastavoval na delší dobu.
Jsou tu od toho,  aby pomáhali lidem dostat se dál a přejít i tu nejdivočejší řeku.
Most, na jehož konci už čeká někdo, kdo ani neví jaký je příběh mostu.
Neví ani jaký příběh má ten, jenž přes něj přechází..
Ten někdo tam jen tak čeká a pak chytne za ruku toho, komu už most posloužil.
Teď je čas jít dál. Teď je čas začít žít nový život.
A kdyby náhodou....Most tu bude stát dál... 

O citech a emocích

Vydáno 10.9.2014 20:41 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Potlačujeme sami sebe v zoufalé snaze najít svou druhou část. 
Nikdo z nás už si však ale neuvědomuje, že popíráním svých emocí a citů popíráme své já a zastíráme tak světlo, které září pro naše spřízněné duše.
Dokud si nepřipustíme kdo jsme, co chceme a dokud budeme potlačovat svoje city, nikdo jiný je v nás nenajde.
A tak vlastně můžeme svou druhou část, své druhé já denně potkávat, můžeme chodit vedle sebe, ale dokud nepodlehneme svým citům, navzájem se nepoznáme.
Odoláváme svým emocím v naivní myšlence, že nám nebude tolik ublíženo, že to zmírní naši bolest ze zklamání.
Pravdou však je, že žádné zklamání  nebude tak velké a tak bolestivé, jako to, že jsme nenašli svou druhou část. Nebo že jsme se o to alespoň nepokusili...

Stíny z minulosti

Stíny z minulosti
Vydáno 7.9.2014 23:01 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Stíny z minulosti,
ti sedí za zády.
ne, mě to nevadí,
až už budeš jich mít dost,
budu žít tím co je,
nic víc než přítomnost.
Než se jich zbavíš,
budu tady čekat.
Nikam dál nepůjdu,
pak stačí jedna věta.
Postačí slovo,
pohled,vzdych,
postačí to,
co poznáš v emocích.
Totalní krach
a slzy,
co cítím na řasách.
To není pláč,
to není stesk,
to je jen to,
co vidím ve tvých očích,
nezapomenutelný lesk.
Jednou se stíny
promění v prach
a rozmáčí je déšť.
Až otřeš si kapky se solí,
pak teprve zjistíš,
co chceš...
 

Přítomnost bez zklamání

Vydáno 4.9.2014 22:37 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jsi víc než chceš, 
než můžeš být
a můžu sama sebe
chtít obelstít.
Žádná lež,
nebude tak věrohodná,
žádná realita nebude dostatečná.
Nestačí nám zdejší svět,
i když nacházíme slova shodná,
nejsem natolik statečná.
Pro tenhle okamžik.
Snad jednou oba
najdeme odvahu
a nebude to mžik,
snad nezůstanem stát na prahu,
nad kterým visí otazník.
Možná, že jednou
odbije hodina,
která nikdy nekončí,
která právě začíná.
Úsměv na tváři,
co jen ty ovlivníš,
nemůžu usnout
a jen ty to víš.
Nemůžu z místa se hnout,
dokud vedle mě spíš.
S tebou jsem sama sebou
a neumím být jiná,
zmizí všechen splín
a čas najednou
jinak vnímám.
Jsi ten,
co mě dokáže rozesmát,
kdo dokáže ve mně,
probudit emoce.
Kdo umí problémy vymazat,
ten, s kterým nemusím
si na nic hrát,
kdo zachrání stav bezmoce.
Přišla ta minuta,
kdy jsme překročili práh,
kdy posunuli jsme se dál,
dál než jsme viděli v svých snech,
kdy zažili jsme pocity naděje,
co žije jen v dětských hrách.
Zmizela nedůvěra,
náhle plní se má přání.
Konečně přišla přítomnost,
přítomnost bez zklamání. 

O duši

O duši
Vydáno 28.8.2014 22:35 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jak bez duše vítr,
jako bez těla stín,
jak píseň co slyšíš v tichu,
myšlenka vytištěná do novin.
Jak chuť neznámého hříchu,
jako všechno co vím,
ozvěna tvého smíchu
a všechno co smím.
Tvá duše,
na rentgenovém snímku,
zní hluše,
až na vyjímku.
Přeji si ze srdce,
že aspoň na vteřinku
se rozzáří. 
Vše se od ní odráží,
do zdí a do skel v oknech,
chvíli jí slunce suší
a chvíli v dešti mokne.
Stále je nestála,
ale nikdy by to nevzdala.
Neměla chuť snít
a ztratila svou víru,
naděje odplula jí
daleko do vesmíru.
V srdci má díru
a nemá chuť být.
Může však objevit
o čem se nezdává,
že nemusí být vždy
pro stesk jen potrava.
Neměla nic,
neměla ani málo,
ne vždy se to stává,
ale dneska se to stalo.
Našla co hledala,
našla co se skrývalo... 

obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS