Básně-texty bez hudby

Dá se tomu říkat básně, dá se tomu říkat texty - říkejte tomu jak chcete, pro mě je to část mě...

V čekárně

V čekárně
Vydáno 20.6.2018 19:04 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Stále váháš,
myslíš, že to něco změní?
Pořád čekáš,
prvně na noc, pak na rozednění.
Neužíváš,
necháváš se sžírat obavami.
Nevyhledáváš,
a přesto sama bloumáš ulicemi.
Uschováváš
svoje city stranou všem.
Přemýšlíš,
a až moc se řídíš rozumem.
Bojíš se,
že staneš se obětí dalších lží.
Jsi přesvědčena,
že někdo další ti zas ublíží.
Nedáváš prostor
ničemu krom svého strachu.
Přesvědčená,
že vše hezké je určeno ke krachu.
Dokud však nezačneš,
brát city s trochou nadsázky,
možná i navždy budeš sama sedět
v čekárně prázdné, chladné, bez lásky.

Smekni

Smekni
Vydáno 18.6.2018 20:31 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jsme spolu a doufám,
když na Tebe koukám,
že stoupáme ke hvězdám,
napsat náš monogram.
Nikdo krom nás nenalezne
jeho souřadnice přesné.

Chci být tvým hlavolamem
na cestě za neznámem.
Příkladem co nemá řešení,
či pouhou hříčkou štěstěny,
která si se mnou pohrála,
do cesty mi tě poslala.

Být šťastně naivním děvčetem,
na které čekáš s pugétem.
Holkou, co cudně klopí zrak,
když dojetím chce se rozplakat.
Chci být vším co řekneš,
stačí jen, když smekneš.

Smekni a řekni těch pár vět,
na které dám ti odpověď.
Smekni a buď tím gentlemanem,
co říkává mi celým jménem.
Prostě smekni a zůstaň se mnou
slibuju, nebudu si hrát na tajemnou.

Jsme spolu a já vím,
že zas k tobě zabloudím.
K našemu monogramu,
kam sama se nedostanu.
Kam dostanem se jenom my,
co nejsme nohama na zemi.

Zranitelná

Zranitelná
Vydáno 4.6.2018 18:03 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Zranitelná,
na to jsi už nejspíš zapomněl.
Stejně,
jako jsi zapomněl mi říkat
Mám Tě rád.

Toužící,
po tvém polibku,
po tvém obejmutí.
A místo toho?
Ticho.
Krom nadechnutí.

Bojující,
z posledních sil o naši lásku.
Odolávám.
Zarytě odvracím vše hezké
kvůli tobě.

Jenže ty zapomínáš.
Zapomínáš naslouchat,
jenom odpovídáš.
Zraňuješ moje city pokaždé,
když se otočíš zády.

Dřív ses dokonce i usmíval.
Teď ani nevím,
jak tvůj úsměv vypadá.

Asi oba zapomínáme
a jen jeden z nás bojuje.
Ale za co?
Mám ještě proč bojovat?
Máš mě ještě rád?

Óda (na) zničené matky

Óda (na) zničené matky
Vydáno 30.5.2018 11:59 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Od rána po zemi
sbírám tu autíčka.
Zvířátka, pastelky.
Kdepak je nožička?

Od rána do noci,
po bytě nadávám.
Kde mám ten Lexaurin?
Občas to nedávám.

Od budíčku po spánek,
člověk se vzteká na dítě.
S mopem a smetákem
bloudím tu po bytě.

A když už konečně
potomek dovolí,
špunt v láhvi od vína
ne a ne povolit.

Je to fakt dřina
být dobrou mamičkou,
obzvlášť když dítě chce,
zeď proraziti hlavičkou.

Šediny, alkohol,
nějaké ty vrásky.
Přesto těm smradům dáváme,
větší než malé množství lásky.

Chci se ztratit

Chci se ztratit
Vydáno 30.5.2018 11:21 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Chci se ztratit,
promiň.
Víš,
já většinou nepláču.
To bych si oči vyplakala,
pro spousty Jirků nebo Tomášů.

Chci se ztratit
někam,
kde je láska k dostání.
Kde všechno není jenom formální.

Chci se ztratit
tam,
kde mě najdou jenom vyvolení.
Kde city nejsou tak snadno k zahození.
 
Chci se ztratit
a chci být ztracená,
tam,
kde ještě láska není zkažená.

Chci se ztratit
ve slovech,
který ty mi neříkáš.
Chci se ztratit v objetí toho,
co ty mi nedáváš.

Chci se ztratit
a nebýt nalezená.
Chci se ztratit,
však nebýt opuštěná.

Osud potkal Naději

Osud potkal Naději
Vydáno 28.5.2018 12:05 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Osudu nesnaž se bránit,
vždycky tu byl, je a navždy bude.
Marně nesnaž se ho zvrátit,
on dostihne tě všude.

Není tu jiná cesta,
nelze ho nijak setřást.
Vždycky dostaneš na výběr,
jen občas zvolíš špatný směr,
kde je trošku víc bariér
než zdolávat si vlastně chtěl.

Budiž ti útěchou poznání,
že osud je celkem humánní.
A že i pro tvé vnitřní zápolení,
má tenhle chlápek pochopení.

Občas chceme se bránit tomu,
co se má stát po cestě domů
nebo tomu, kdo líbat nás má
v aleji stromů,
tomu co považujem za pohromu.

Jednou to snad pochopím
a i vy to poznáte,
že stejně zase tam budem stát,
po třetí nebo po páté.
Na stejné cestě,
ve stejné aleji,
kde potká se Osud
tváří tvář s Nadějí.

obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS