Básně-texty bez hudby

Dá se tomu říkat básně, dá se tomu říkat texty - říkejte tomu jak chcete, pro mě je to část mě...

Písničkářská

Písničkářská
Vydáno 21.11.2017 20:37 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Lidi co chodí kolem mě,
maj nohy pevně zarytý,
zarytý hluboko do země.
Hlavu skloněnou k chodníku
a všechny jejich problémy,
má prej někdo jinej na triku.
Kují pikle, zase další intriku,
a když to všechno slyším,
tak jde mi z toho hlava do tiku.

Nechte si svojí realitu,
mě nebaví, řešit každou banalitu.
Chci si plnit svoje dětský sny,
protože to se pořád svobodně smí.
Smysly využívat naplno, 
smát se, i když v šalině
už tři zastávky řve mimino.
A dát si v klídku jako frajer,
cigárko v hospodě
a k tomu pivo, jeden utopenec
o to jde.
A potom pěkně v podchodu,
borcovi do klobouku hodit drobásky,
moc se mi totiž líbí, 
že zpívá jako Elvis, že spadl do lásky.

Tohle jsou ty radosti všedních dní,
všedního života,
a k tomu všemu
vždycky zbejvá jedna jistota,
se kterou zákony nehnou,
oplať mi úsměv, směj se
a buď v tom se mnou. 

Listopad

Listopad
Vydáno 12.11.2017 5:21 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Nejeden z nás přemýšlí,
o svém vzestupu a pádu,
obzvlášť teď, když nečas vybízí,
obzvláště teď, v listopadu.
Když déšť bičuje obrubníky,
rázem jsme všichni mučedníky.
Všechno se sype a kromě listů,
padá na nás i tichý splín.
Čím dál víc snažíme se být blíž k místu,
kde převládá slunce a ne stín.
A stejně jak mlha ukrývá,
co jindy jasně vidíme,
tak my v obavách a strachu,
své city dárkově balíme.
A v tom těžkém mlžném oparu,
není nic vidět, není nezdaru.
Ten opar nemá nikdo rád,
zima se vkrádá pod kabát,
kéž s dalším ránem možná, snad,
odejde s prázdnou listopad.

Tváří v tvář

Tváří v tvář
Vydáno 11.10.2017 11:24 do kategorie Básně-texty bez hudby | 1 komentář

Stála jsem před dveřmi 
a chtěla je otevřít,
byly však zamčené 
a nikde klíč.
Stokrát jsem křičela
na druhou stranu,
ty, kdo tam stojíš,
otevři bránu.
Chci jenom projít,
hned budu pryč,
nebraň mi, prosím
podstrč mi klíč.
Najednou zahlédnu
pootevřené dveře
a přitom pohlédnu,
do povědomé tváře.
Tak jako v zrcadle,
ta stejná podoba.
Přímě se na mě podívá,
a jistým hlasem řekne:
Jsem tvoje Obava a tvůj Strach,
jak víš, že neztratíš se ve svých snách?
Vím, jít za svým cílem, to je krása,
ale je tohle ta správná trasa?
Musím se ptát, jsem tvoje Pochyby,
a tak chci znát tvé "Co když" nebo " Co kdyby" .

Potop se Pochybo, hluboko pod vodu,
stojím tu na cestě,
nejspíš z nějakého důvodu.
Z náhody, štěstí, možná z Osudu.
Nechci jen přemýšlet,
co mohlo by být,
děkuji za starost,
ale už musím jít.








Než bude pozdě

Než bude pozdě
Vydáno 11.10.2017 6:10 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů
Dřív všude kolem hrály barvy,
teď svět ovládla šedá.
Slunce zmizelo, nevychází, 
jen vítr varovně se zvedá. 
Déšť, věrný přítel, oddaně,
ochotně maskuje tvé slzy, 
a když řekneš si, že chceš vše změnit, 
pokaždé je to příliš brzy.
Jednou už z brzy je pozdě, 
a víří se prach,
slzy ti zamrzají na řasách.
 
 

Bez starostí

Bez starostí
Vydáno 12.1.2017 5:03 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Dívám se okolo a pocit mám,
že asi za chvíli budu tu sám.
Sám na svý straně,
koukám se na ně.
Nerozhlíží se,
neusmívají.
Bloudí bez cíle,
už všechno mají.
Bezhlavě jdou tam,
kam se jim řekne,
protože ti druzí říkali,
že je to tam pěkné.
Proč jeden má málo a druhý moc,
kdo všechno jim dal, kdo nabídl pomoc?
Kdo duši prodal a upsal se peklu,
kdo navždy řekl sbohem dennímu světlu.
Bez starostí brát a nemuset dávat,
čím dál tím častěji vidím,
že se to stává.
Proč v prachu se ztrácí
cesty k naplnění,
proč vše musí být snadné,
bez zasloužení.
Štěstí se nekoupí na papíře,
vím že možná dělají to v dobré víře.
Nemůžeš do kapes
jen tak si rvát zlato,
vše má svý proti
a vždy ptají se co za to.
Za radost bez práce,
dáš vše co máš.
Možná bude to snažší,
ale ztratíš svou tvář.  
Nejde to jen tak,
brát co kdo ti nabízí,
chvíli snad budeš rád,
ale pak vše rychle zmizí.
Bojovat musíš o to ,
co máš rád,
až pak začne tvůj život
za něco stát.

Pro maminku

Pro maminku
Vydáno 23.10.2016 6:28 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Co ti přáti, drahá máti,
k sladkým padesáti?
Chtěla jsem začít dojemně,
o štěstí a lásce psáti,
jenže ty bys jistě začla,
od dojetí řváti.
Začnu tedy zvesela,
ať pobavíme hostí
a snad slzy co potečou,
budou jen od radosti.
Já tě znám jen 30 let,
však i to je slušná doba,
často jsem ti dala zabrat,
no až mluviti škoda.
Asi ti to bylo málo 
a tak jsme teď dvě sestry,
myslím že dost snažíme se,
ať máš život pestrý.
Zanechme teď minulosti,
časem odplaví ji voda,
vzpomínky ti však zůstanou,
nicméně já chci ještě dodat:
Začla jsem chápat
a mít respekt k tomu,
jaké to je být rodičem,
ale také dochazí mi,
že bez dětí, je to o ničem.
Díky za každé nové ráno,
co chystalas nám snídani
a že si pořád skvělou mámou 
a být mamou, to je poslání.
Každá z nás, má kousek z tebe,
tvůj talent, nebo nadání
a vím že ti z nás někdy jebe,
být mámou, je i k posrání.
Konec řečí. Teď už k věci,
pojďme přesunout se k popřání.
Pro nás budeš navždy krásná,
to tu nemusím snad psát.
Jedinečná trošku nervák,
i tak tě máme rády.
Mamko naše, hlavně zdraví,
nesjížděj schody zády.
Trošku víc kladem ti na svědomí,
trošku zvyš to své sebevědomí.
Vždyť jsi hvězda,
vždyť jsi stár,
být stále mlád,
no a tak dál.
Tak to je vše,
už beztak brečíš,
i když je den tvé oslavy.
Tak chytni panák,
kopni ho tam
a my připijem ti na zdraví.

obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS