Básně-texty bez hudby

Dá se tomu říkat básně, dá se tomu říkat texty - říkejte tomu jak chcete, pro mě je to část mě...

Estetika citu

Estetika citu
Vydáno 23.2.2018 18:58 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Zmatené píšu slova,
co nedávají smysl.
Plácám jedno přes druhé
a chci jimi říct vše,
co ukrývá má mysl.
Přemýšlím,
kdy přišlo do módy,
držet se za ruku někoho,
kdo se jen dívá na pády
a nepomůže.
Tohle jsou vážně rysy muže?
A kdy přestalo jít o emoce?
Kdy z lásky se stala povinnost?
Kdy z "Miluji Tě",
se stalo "Dobrou",
kdy láska ztratila svou nevinnost.
Myšlenky lítají splašeně v hlavě,
jedna se snaží přeřvat druhou,
jak cvrčci debatující v trávě.
Mám v hlavě tisíc slov
a vlastně nevím co chci říct.
Všechno je strašně zrychlené
a jen málo co má čistý líc.
Kdy oslepli jsme natolik,
že nevidíme ego,
rostoucí až do mraků?
Za škraboškou rafinovaně se skrývá,
a elegantně chechtá se nám ve fraku.
Je toho moc
a tyhle řádky jsou tak trochu chaotické.
No, ale co si budem nalhávat,
od kdy jsou city estetické?

Konec

Konec
Vydáno 19.2.2018 14:39 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jsou rána,kdy se budíš s ním
a přesto snídáš sama.
Partie šachů večerních
zůstala nedohraná.
Jen orosené zrcadlo
v koupelně po něm zbylo.
Miluji Tě, 
psané na chodníku,
v noci se deštěm smylo.
A blesky s bouří spojené,
v tvém srdci stále tančí.
Emoce na prach spálené,
slzy ti tváře smáčí.
A kolik lásky v brzkém odpoledni
nalezlo majitele.
Výkřiky prázdných pocitů,
pod palbou nepřítele padají k zemi,
cit po citu.
Umíraj ve tvém těle.
Poslední slova prachem se nesou
a zní tak trochu pošetile,
když to, co trvalo sto dní,
zabila krátká chvíle.

Cesta

Cesta
Vydáno 5.2.2018 6:51 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Stojím nehnutě,
mé tělo je jak zmražené.
Najdu tě?
Na cestě prázdnem dlážděné?
Nezdá se mi to moc vysněné.
Jenže co bych tak asi mohla chtít?
Když budu zbytečně moc hledat,
snadno bych mohla zabloudit.
Tady mám klid i když.
I když nic.
Mam chtít víc?
Kdepak. Proč?
Kolem mě stále proudí davy lidi.
Někam se ženou...
Co tam vidí?
Já vidím jen nějakou stezku.
Navíc zaprášenou.
To nee, davy mě z pohodlí nevyženou.
Sice to tu je trochu děravý,
ale jen místy.
Zas ale nic mě nepřekvapí
a mám tady svý jistý.
Někde se kodrcat bosá?
Po cestě v mlžném oparu?
A co když ráno padne rosa?
Vždyť to mi pak bude kosa.
Ale...
Zajímá mě, kam všichni jdou.
Tou trasou pro mě neznámou.
Říkali pocestní,
že vede k vysvobozeni.
Jen trošku blíže nakouknu
a vidím nápis: Zapomnění.

Kapky deště

Kapky deště
Vydáno 22.1.2018 5:14 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Kapky deště bubnují do parapetu,
urputně snaží se mě vyrušit.
Vždy, když chci Ti říct,
tu nejtěžší větu,
rozhodnou se mě přerušit.
Je k vzteku,
když konečně svou duši svléknu,
odhodlám se,
už se nadechuji.
Pak padne další narušitel.
Leknu se
a slova na prázdno polknu.
Zpropadený déšť.
Jako by nestačilo,
že při pohledu do tvých očí vše zapomenu 
a říkám jen to,
co ty sám chceš.
Proklínám ty zatracené kapky,
tak čisté, jako tvá láska ke mně,
když byla ještě v počátku.
Možná mi slzy,
co jsem kvůli tobě vybrečela,
stáhly z očí klapky.
Teď si přeji,
abych zapomněla.
Zapomněla na ty slané společníky,
co se mi usídlili na tváři,
od soboty až do pátku.
Kapky, co teď bubnují do parapetu,
smývajíc smutnou pohádku o tom,
jak chtěla jsem říct jen jednu větu.

O malém princi

O malém princi
Vydáno 16.1.2018 12:49 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Obraz: Míša Mašková  ( https://www.facebook.com/MisinkaM/  )

Bez strachu stojí kluk,
hledí jen tak,
do dáli.
Na světa kraji přemýšlí,
co mu kdy hvězdy šeptaly.
Ve velkém vesmíru
odhodlán ke skoku.
Nechá se unášet,
na křídlech snů a fantazie.
Co přijde teď?
Smích a nebo tragédie?
Vidí dál než my,
tak krátkozrací.
Vidí i to,
co nám je skryto,
co se nám v srdcích ztrácí.
Je šťastný, má svůj svět
a netrápí ho nic.
Může jít kam chce,
kam se mu zlíbí.
Jít nebo skákat po hvězdách.
Nehledá na všem zbytečné chyby,
nemá strach
a může tam,
kam můžem my
jen v myšlenkách.
Pokud jej chcete blíže znát,
pokud jej chcete poznat více.
Tak nechce žít to dítě v nás,
duši Malého Prince.

Co když...

Co když...
Vydáno 10.1.2018 7:19 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Život ti mezi prsty utíká
a ty se tváříš,
jako že se tě to netýká.
Realitu přebíjíš,
bláhovým sněním,
nechceš si připustit pravdu,
bojíš se odhalení.
Bojíš se odloučení,
to se dá pochopit,
ale co když bez něj bude líp?
Co když si všechnu lásku jenom nalháváš?
Co když rozdáváš víc,
než dostáváš?
Co když se motáš v bludném kruhu?
Co když jedeš v protisměru
a ještě ve špatném pruhu?
Co když se začneš dívat vpřed
a ne nazpátek?
Co když on není celý svět?
Co když konec je teprv začátek?
Co když je lepší,
neplýtvat pro něj slzami?
Co když je snažší,
riskovat s novými kartami?
Co když můžeš získat víc,
než teď ztrácíš?
Lásku, štěstí, rodinu?
Můžeš to změnit,
každou vteřinu.

1 2 3 4 ... 15
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS