Články

Dětství...

Dětství...
Vydáno 30.11.2014 21:51 do kategorie Jak já to vidím | 0 komentářů

Neděle večer a mě nenapadne nic lepšího, než jít do komory prohrabat starý krabice s knížkama, co dovezli naši.
Nejen, že jsem zavzpomínala, který knížky byly moje nej, jak strašně mě bavila mytologie a že jsem byla pravidelnou odběratelkou knížek z Mladého čtenáře ( nebo Malého?, jjá už teď nevím, jak je to dávno :D )
No, ale hlavně jsem našla asi 5 starých fotoalb. Klasický fotky z foťáku, kde jste si sakra museli rozmyslet co vyfotíte, protože tam žádné tlačítko smazat potom nebylo. 
Vzala jsem je k ségře do pokoje a začaly jsme prohlížet fotky starší jak 20 let... 

O (rozbitých) hrnečcích

O (rozbitých) hrnečcích
Vydáno 16.11.2014 19:12 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Dnes jsem si uklízela v bytě a našla jsem hodně starou sadu kávových hrnečků. Hádám ještě po babiččině prababičce a možná ještě dál. Tak si říkám, že je přesunu do kuchyně, ať se mi neválí v krabici ve skříni ( nehledě na to, že jsem už přestěhovaná asi dva měsíce, pořád nemám vybaleno ) .
No samozřejmě se stalo to, co se mi stane vždycky. Bum bác a hrnečky se rozkutálely po zemi.
Jeden se rozbil.
No a v ten moment mě napadla myšlenka a vlastně i taková teorie O hrnečcích.
Připomíná mi to slepované vztahy. Jak moje, tak především lidí v mém okolí.
V poslední době, zdá se mi, vracet se k něčemu co bylo jednou narušeno přichází nějak do módy.
 A nemyslím jenom vztahy jak je všichni známe, ale i ukončená přátelství.
Jenže popišme si to na tom hrnečku.
Rozbije se vám hrneček, který jste měli vážně hodně rádi. Nechcete ho jen tak zahodit, protože si neumíte představit, že váš oblíbený čaj ( kakao, kafe, pivo...:) ) budete pít z jiného hrnečku. Přeci jen jste na tenhle zvyklí a nechcete ho nahrazovat něčím novým.
Tak vezmete lepidlo a vynaložíte veškeré své úsilí na to, aby vypadal hrneček jako nový. Neporušený.
Máte z toho radost, skoro nic nejde poznat a vy si dál jedete svoje ranní kávičky a odpolední čajíčky jako by se nic nestalo.
Jenže někde uvnitř vás pořád hlodá myšlenka na to, kdy se to ouško zase utrhne.
Co až se jednou budu chtít napít, ucho  mi zůstane v ruce a hrneček se roztříští na tisíc kousků.
A ty už neslepíte.
Nebude to pak pro vás mnohem horší? Myšlenka, že jste o něj přišli navždy.
Nebo si naopak řeknete, že už je teda definitivně "po něm" ,můžete jít dál a víte, že jste pro jeho záchranu udělali všechno, co bylo ve vašich silách?
Záleží asi na úhlu pohledu.
Přeji vám co nejmíň rozbitých hrnečků ( a nepokoušejte se je nahradit plastovými, nikdy to nebude ono :P ) 

Feel The Void: "Minulost je nepodstatná"

Feel The Void:
Vydáno 9.11.2014 12:39 do kategorie Jak já to vidím | 0 komentářů

Tentokrát Jak já je vidím trošku jinak.
Nejen jak já vidím brněnskou kapelu Feel The Void, co na nich vlastně vidím, co byste na nich taky měli vidět vy, ale i super rozhovor s touhle zajímavou čtyřkou.

Jak já je vidím...s odstupem času.

Jak já je vidím...s odstupem času.
Vydáno 11.10.2014 20:30 do kategorie Jak já to vidím | 0 komentářů
Je to tři a půl roku zpátky, kdy jsem stála před vysokoškolským klubem Terč v Brně s vidinou toho, že ulovím nějakou začínající kapelu, která bude jednou slavná, udělám s ní rozhovor a bude ze mě známá reportérka, která se bude moci pyšnit tím, že právě ona byla první, kdo se o téhle kapele zmínil.
No jo, je dobrý mít svoje sny v každým věku :)

Nicméně, zas tak marný to taky nebylo.
Reportérka ze mě byla. Sice ne úplně slavná ( dobře, tak spíš vůbec), ale byla.
No a začínající kapelu, se kterou jsem udělala jejich první rozhovor a stále ještě se nerozpadla a stoupá čím dál výš, jsem našla taky :)

A o té bych vám, milé děti, chtěla dnes povyprávět :D

Bylo to přesně 6.dubna 2011, kdy jsem se s touhle bandou potkala. Nějak se mi zalíbili a po roce jsem napsala takový můj pohled na tuhle partu - Jak já je vidím (http://veronikalatochova.cz/clanek/Jak-ja-je-vidim-Cookies-48/ )
 K jejich minulosti už se vracet nebudu, vše najdete ve výše zmíněném odkazu.
Nicméně uplynuly další dva roky a Cookies jsou pořád na světě, pořád fungují tak jak mají a možná dokonce i líp.

Jak už to tak v kapelách bývá, sestava se za tu dobu několikrát měnila. Odcházeli a přicházeli bubeníci, bubeníci se stali basáky, no a tak různě.

Po prvním klipu Vrať se Cookies dlouho nepřišli s žádným novým videem. Na koncertních playlistech už ale postupně začaly mizet songy, které už všichni znali zpaměti a myslím si, že už i kapela sama neměla takovou chuť je zpívat jako když to byla novinka.
Z toho se tedy pomalu, ale jistě dalo vytušit, že se něco bude dít. A dělo.
První novinkou bylo, že Cookies vypustili do světa nový, hodně romantický song i s klipem Pohádky, natočený zčásti i ve Francii, kam se Cookies vydali s akcí Big Snow Jam.

Fanynky učúrávají ze svých princů s kytarou ( bicíma, basou) a mě tam chybí alespoň trošička akce.
Něco, aby se Cookies neprezentovali jako takový sweet pop/rock, ale byl tam cítit ten posun.

Následovalo album Crash a s ním i další videoklip tentokrát k písni Zastavit čas.
Tady klukům na basu pro změnu pomáhal Radim z kapely Last Time ( no, jak říkám, střídalo se to tam jak ponožky :D ).
Opět romantika jak blázen, ale mě chytla. No, čert ví proč :D
Můj favorit z toho alba je ovšem úplně někde jinde. A to duet s Kubou Rybou, z Rybiček 48. 
To už byly takové ty tvrdší "Sušenky", co jsem chtěla slyšet. A taky dospělejší.
Teď se píše rok 2014 a Cookies vydávají dva nové singly Na jedné lodi a song s názvem 22.

Na jedné lodi taková ta pohodovka, kde se už nezpívá jenom o tom, jak někdo někoho miluje, opouští, láme mu srdce na kousky a líbá se s ním pod třešní. 
Už se ten text zdá být přeci jen o trošku míň naivní.

No a k songu 22 před pár dny vyšel i videoklip.
Tady už je vidět, že se Cookies přeci jen někam posunuli. Dvaadvacítka je rychlá, energická, úderná a baví. 
Klip natáčený v centru jihomoravské metropole a na nejvyšší budově ČR, brněnském AZ Toweru, je pro mě zatím to nejlepší, co kdy kluci natočili,

Takže i po těch dvou letech přerovská čtyřka nestagnuje, ale maká na sobě.
Už to není jen o love songách pro teensky, ale songy mají hlavu a patu.
Takže držme Honzovi, Lukášovi, Cágovi a Víťovi  pěsti, ať se mají pořád kam posouvat, nechybí jim motivace a nedochází inspirace.

Vždycky to totiž může být lepší...ale taky horší.

Odmítám

Odmítám
Vydáno 25.9.2014 23:40 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Život mi klade otázky,
mám připravenou odpověď,
nechci žít život bez lásky,
jsem připravena na zpověď...
Marně.
Život mi klade otázku,
co všechno, že je v sázce teď,
co visí na provázku...
Můj pohádkový svět.
Myšlenky pobíhají zmateně hlavou,
Já čekám na zázrak
a vyhlížím tu pravou...
Chvíli.
Kdy přijde?
Kdy se objeví?
Kdy přijde někdo,
komu uvěřím?
Vím dobře sama,
snadno to nepůjde,
nemůžu koketovat s osudem.
Snažím se přelstít,
svou vlastní hlavu,
snažím se najít jedinečnost...
V davu.
S nadějí pátrám,
po vlastním cíli,
nevěřím tomu,
že srdce se mýlí.
Tahle prostá úloha,
pro vás zřejmě nemá řešení.
Já však odmítám vaši odpověď,
že život není o snění. 

Ostrov splněných snů a zapomenutých přání

Vydáno 19.9.2014 17:25 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jak kámen bez srdce,
co leží ve stoce
na ostrově splněných přání.
Jak nekonečná noc,
bez slunečných dnů,
co usídlila se na ostrově
zapomenutých snů.
Jak stíny nad hlavou,
bloudící po lese,
jak lidská závist,
co štěstí nesnese.
Jak slané slzy,
tváře bez úsměvu.
Jen samé násilí
a duše,
co nechtějí něhu.
Jak čas,
co nechce se hnout vpřed.
Co prosím zčernilo,
ten doposud zabarvený svět?
Kam mohla zmizet,
všechna ta upřímná vyznání?
Kdo vykázal je na ostrov
Splněných snů a zapomenutých přání?
 

obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS