Články

Jen my dva

Jen my dva
Vydáno 12.5.2018 15:46 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Ty a já pod hvězdnou oblohou. 
Svět patří nám,
leží nám u nohou.
Nic není navždy, 
jen naše spříznění duší. 
Marný jsou rady,
málokdo tuší.
Chtěla bych postavit jenom pro tebe,
dům, město i schody do nebe.
Vzdát se čehokoliv na světě,
jen ať tvůj strom života rozkvete.
Dát ti víc světla,
aby tě nehonily stíny,
přeju si aby smetla ,
Tsunami tvoje splíny.
Není nic víc. 
Napořád budem jen my dva
a je mi na nic z představy,
Že bych se toho měla vzdát.
Jsou věci co se neříkaj,
přesto je občas slyšíš.
Občas mi zbytečně z úst utíkaj,
tak prosím mou omluvu vyslyš.
Nic není navždy,
jen my dva.
Svět může vzdát se pravdy,
ale ta naše zůstává.

Smím?

Smím?
Vydáno 9.5.2018 15:07 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Je skoro půlnoc,
nemůžu spát.
Přemýšlím zda smím,
svou ruku do té tvé dát.
Jestli to náhodou chyba není
a jestli má dlaň v té tvé
něco změní.
Jestli si můžu dovolit,
svůj pohled k tvému připojit.
Jestli se můžu prořeknout.
Jestli smím své oči
na tvých zaseknout.
Jestli smím svoje rty
spojit s tvými,
laskat je polibky laskavými.
Jestli smíš být mou tajnou láskou
a nejsi jen honba za otázkou.

Sliby

Sliby
Vydáno 4.5.2018 20:03 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

I když tě znám,
tak emoce
lítaj si jako splašené.
Chci je trošku srovnat,
avšak bezmoc se 
drží mě pevně,
nesmlouvavě.
Je to bezmoc nebo já?
Možná je nechci usměrnit.
Možná,
že se mi jejich splašenost líbí.
Byla bych však schopná "líbí",
vyměnit za vyřčené sliby?
Lidé často nevědí,
že srdce se musí poslouchat.
Avšak,
také v potaz nutno brát,
že je potřeba s rozumem
občas rozmlouvat.
Srdce mi buší,
chce k tobě.
Jak bylo snadné svádět vše na bezmoc.
Když poslechnu své srdce,
co tím získám?
Nic.
Možná jen další noc.
Noc plnou citu
a toho jiskření,
co mezi námi vzniká
při tření.
Ale víc nic.
Nikdy ti nedovolím mít mě víc.
Bylo by to krásné,
leč, jen na chvíli.
Než začly by nás mučit sliby,
které už stokrát jsme si svěřili. 

Standa poprvé u mě na lince

Vydáno 27.4.2018 20:40 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Přešlapuju v ranní mlze,
už je to slušná chvíle.
Starší pán z recepce divně se kouká,
více, než-li je mi milé.
Možná je mu podezřelé,
že stepuju tu už od celé.
Jsem nervózní, 
když Standu zahlédnu.
Nechci však, aby to bylo znát
a tak hlavu hrdě pozvednu,
když podávám ruku na pozdrav.
Najednou padne cosi o panáku
a já si říkám,
ten má na háku.
Už nevypadá tak nervózně.
Aspoň ne tolik,
jako minule.
Nenastala ani malá chvíle ticha,
rozhovor vedem svižně, plynule.
Směna se proti tomu,
však táhne jako smrad.
Těším se na Standu,
a taky domů,
i minuty zkouším počítat.
A aby toho nebylo málo,
od šéfa dostal jsem sprďana.
Vše špatné se však vymazalo,
když cestou z práce ukecám Standu,
na toho zmíněnýho frťana.
Usmíval se.
Vypadal, že se snad i těší.
Kéž čas co zbývá do pátku,
vezme to sprintem
nikoliv pěší.

První den u Franty na lince

Vydáno 23.4.2018 17:48 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Budík jsem dnes ráno vypnul dřív,
než obvykle je mým zvykem.
Do stropu koukal jsem hodinu,
vypil si kafe s mlíkem.
Františka potkávám před hlavní halou,
tisíce myšlenek lítá mi hlavou.
Hlavně se chovat nenuceně,
ať nevypadám jak zmoklý štěně.
"Tak ještě jednou, já jsem Franta, ahoj."
V tu chvíli jako by mnou projel náboj.
Podání rukou, úsměv, seznámení.
Přál bych si, ať tahle chvíle konce nemá
a ač má ústa jsou teď němá,
uvnitř to prosí, křičí, huláká...
Teď bych si potřeboval dát panáka.
"Na seznámení, že jo?"
Sakra, já to řekl nahlas?
Tak tomuhle se říká trapas.
Pak osm hodin utrpení,
než odzvonil nám konec směny.
"Tak kdy dáme toho panáka? Co takhle v pátek? 
Po práci? U Draka? "
S úsměvem kývám hlavou jako osel,
aspoň, že i tak nehýkám.
Jdem spolu na drink? 
No to mě po**r.
Trapas je dobrá záminka.

Jak jsem poznal Standu

Vydáno 20.4.2018 10:43 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Včera jsem si nenápadně
na šatně odchytl Standu z jedničky.
Chtěl jsem mu vtipný připadat
a tak jsem dělal srandičky.
Čekal jsem tam na něj ale,
z úplně jiného důvodu.
Zjistil jsem totiž, 
že Pepa od nás,
konečně dočkal se důchodu.
To znamená, že máme místo.
Když jsem se ho potom s chlapama ptal,
zda chce být s náma na směně,
tak sice hlavou přikývl,
leč vypadal trochu zmateně.
Už aby byl pátek, Stando,
šeptám si v posteli do zdiva.
Snad přemluvím tě snadno
a poznáme se více u piva.


obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS