O Závisti

Vydáno 16.10.2016 14:20
O Závisti

V jedné pohádce se říká: "Jenom já, Závist, jsem věčná."
A bohužel, je to tak.
Lidé mají neustálou potřebu závidět.
Když jsem byla ještě svobodná, měla jsem spoustu přátel. Z větší části mužů. Nikdy jsem si prostě s holkama nějak moc nerozuměla. Bavilo mě řešit muziku, koncerty, vymetat kluby a hospody. Což prostě není přímo ženskou záležitostí.
Tehdy jsem byla nařčená z toho, že se všemi spím ( včetně těch zadaných). Prostě jsem měla podle okolních slečen svůj mužský harém v podstatě. Jen ani jeden z účastníků těchto fiktivních orgií, včetně mě, neměla zájem o žádné lechtivé hrátky. Měli jsme spoustu starostí s tím, jak byl který koncert super a jestli si dáme ještě pivo nebo radši absintha.
Tehdy mi asi bylo záviděno to, že oni si se mnou rozumí. Že jsem s nimi dokázala probrat věci, které jejich polovičku nezajímaly. Nechci aby to teď vyznělo nějak namyšleně, nejsem žádná "konkubína" co se specializuje na hovory s muži.
Bylo to tak přirozené a prostě mě ta témata bavila. A díky tomu jsem také pochopila, že "až jednou najdu toho pravýho chlapa" musím mu naslouchat. Musím se zajímat o to co ho baví. Nemusím to chápat. Jen si musím vyslechnout, co ho momentálně "bere" a co ho zajímá nebo trápí.
Nyní jsem ve spokojeném vztahu a toto nepsané pravidlo v něm den co den užívám. Opravdu nerozumím tomu, když mi manžel říká, jak někdo rozvrtal anténu a on jí musel předělávat, ale naslouchám a dokonce už něco začínám i chápat :D
A tímto se přenášíme do současnosti.
Já si teda říkala, že když už mám milujícího manžela a dítě co nade vše miluji, drbům bude konec. A ono se zase něco najde.
Lidé závidí vše, vždy a všude,
Dnes jsem se tedy dozvěděla, že jsem nezodpovědná matka a že se nedokážeme o sebe jako rodina postarat.
Já jsem možná přehnaně starostlivá, rozmazlující a věčně své dítě chovající matka, ale při vší skromnosti vím, co nejsem. Nejsem nezodpovědná. Mé okolí to ví, má rodina to ví, můj manžel  to ví. Nikomu dalšímu se zodpovídat nemusím. 
Tím, že se o sebe nedokážeme postarat, je nejspíš myšleno to, že nám naše rodiny pomáhají. Například s hlídáním, sem tam nám přispějí nějakou korunu na plínky nebo na hračky pro malého ( ne, nestydím se za to ), když dojedou na návštěvu dovezou oběd. V čem je problém?
Problém je pravděbodobně ve výše zmiňované ZÁVISTI.
Nemáme ideální manželství, takové neexistuje. Máme ale něco lepšího. Manželství plné lásky, kompromisů, hádek o ničem, usmiřování a každodenních radostí i starostí. Máme jeden druhého a oba spolu máme ještě do party toho třetího.
Opravdu lidé závidí lásku? A kvůli svému vlastnímu trápení a nejistotě se snaží, aby ani nikdo jiný nebyl šťastný? Proč lidé ztrácí čas tím, jak něco zkazit druhým a nevěnují čas tomu, jak udělat šťastným sami sebe?
Nás tohle nerozdělí, milí závistivče. Ani nás to nenalomí. Naopak. Spojuje nás to. Pevně a silně.
Milí závistivče, já ti to nezazlívám. Jen doufám, že brzy pochopíš, že takhle to v životě nefunguje. Podala bych ti pomocnou ruku. Už jsem to tak udělala i dříve, u jiných. Jenže oni jí odstrčili. Chtěli zůstat zapadlí v zákopu své beznaděje, závisti a křivd, které jim byly způsobeny. Nechtěli se nechat vytáhnout na světlo a rozhlédnout se kolem, kde ne vždy svítí slunce, ale je zde možnost rozběhnout se více směry a zkoušet různé z cest.
Ta pohádka končí písničkou, kde se zpívá:
"Tam kde láska vládne závist je ztracená,
shání srdce prázdné z lásky bývá zničená." 
 

Diskuze k článku

Prozatím nebyl přidán žádný příspěvek.
Nový příspěvek
[b]tučně (klikni)[/b]
odkazy se tvoří automaticky
Zapni si JavaScript, abys neviděl tyto kontroly. Kolik je dvacet|minus|jedna?
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS