Veronika Latochová

Jak jsme šli s Frantou na pivo

Vydáno 3.7.2018 19:37 do kategorie Standa a Franta | 0 komentářů

Franta mě vyzvedl
před halou po práci.
Nechápu proč má nervozita
se pořád ještě neztrácí.
On působí tak klidně, v pohodě.
Kdežto já žaludek mám jako na vodě.
To musí být snad i vidět.
I když doufám, že ne.
To bych se musel ještě víc stydět.
No, to vlastně už ani víc nejde.

„Prosím vás, šéfe, dvakrát Plzeň.“
No, aspoň že tak. Už mám žízeň.
Očima těkám všude možně
a v puse mám jak v polepšovně.
„Tak na zdraví a na spolupráci.“
Přiťukne a zrak neodvrací.
Ježiš, to slyší snad i hluší,
jak hlasitě mi srdce buší.
Franta se pořád usmívá,
z rukávu sype vtipný historky
a i já po druhým pivu,
z nervózy přecházím na fórky.

Čas asi běží rychleji než bysme chtělí.
Když číšník přinese účet,
tak zaplatím ho celý
„ Příště tě zvu já, tohle se teda nedělá.“
Řekl mi v žertu o zeď opřený.
A mluvit trochu připitě.
Já však ze slova příště jsem teď nadšený.
Rozloučíme se trochu rozpačitě.
Já zdvořile jsem mu podal ruku
a on mě teatrálně objal,
pak až moc blízko na sebe jsme se podívali
a tím pohledem mě dostal.

Já a moje vlasy

Já a moje vlasy
Vydáno 2.7.2018 9:07 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Ležím ve vaně a píšu.
Veršuju
a občas těžko hledám slova.
Taky mi přijde trochu k smíchu,
když vlasy barví vodu do růžova.
Přitom to měl být nádech červený.
Už i ty mý vlasy jsou jaksi zmatený.

Poslední dobou píšu pořád.
Ve vlaku, ve vaně, v práci.
Občas mi chybí správný slovní obrat,
co vhodně doplnil by inspiraci.
Někdy bych si zase přála,
aby si moje myšlenky přestaly žít po svým.
Jako ty moje vlasy,
co dle svého si chytaj odstín.

Asi jsou ty moje vlasy
zrcadlem toho, jak se cítím.
Občas jsem vybledlá a bez života,
ale většinu času zářím, svítím.
A stejně jako moje barva,
i já ožívám s pitím...
Teda, chci říct s mytím.

A tak jako si moje vlasy
chytaj odstíny dle libosti,
tak i já mám občas svoji hlavu
a sem tam dělám hlouposti.
Naštěstí pro mě,
v konečném důsledku,
většinou dočkám se,
příznivých následků.

Všem mým láskám

Všem mým láskám
Vydáno 21.6.2018 15:49 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Možná,
je tenhle příběh právě tím tvým.
Možná,
že stal ses mojí předlohou.
Mým štěstím i mým trápením,
teď vidíš, co jiní nemohou.

Byls předlohou,
však jen jednou z mnoha.
Bylo vás tak dvanáct?
No... Spíš víc.
A ač vaše láska byla strohá,
ta má vždy byla bez hranic.

Byls předlohou,
však mezi všemi
jsi vládnul dlouhým večerům,
kdy doufala jsem:
Snad ozve se mi,
přikládala víno ke svým rtům.

Byls předlohou,
však jeden z mála.
Byl jsi tak zvláštně jedinečný.
S tebou vždy jsem se všemu smála
a náš společný čas byl nekonečný.

Bylo vás dost,
mých předloh k psaní.
Mých lásek a mých tajných múz.
Však mizely vždy za svítání,
chytit si první autobus.

Mé předlohy,
já nelituji.
Ušly jste se mnou dlouhou trasu.
Ač stále tu jste,
či jste byly chvíli,
každý z vás dal zvuk mému hlasu.

Všechny mé lásky,
mé velké díky patří vám.
Jste jako hvězdy z oblohy,
jejichž třpyt ráda nosívám.

Ve svém srdci,
jako inspiraci.
Přiznávám.

V čekárně

V čekárně
Vydáno 20.6.2018 19:04 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Stále váháš,
myslíš, že to něco změní?
Pořád čekáš,
prvně na noc, pak na rozednění.
Neužíváš,
necháváš se sžírat obavami.
Nevyhledáváš,
a přesto sama bloumáš ulicemi.
Uschováváš
svoje city stranou všem.
Přemýšlíš,
a až moc se řídíš rozumem.
Bojíš se,
že staneš se obětí dalších lží.
Jsi přesvědčena,
že někdo další ti zas ublíží.
Nedáváš prostor
ničemu krom svého strachu.
Přesvědčená,
že vše hezké je určeno ke krachu.
Dokud však nezačneš,
brát city s trochou nadsázky,
možná i navždy budeš sama sedět
v čekárně prázdné, chladné, bez lásky.

Smekni

Smekni
Vydáno 18.6.2018 20:31 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jsme spolu a doufám,
když na Tebe koukám,
že stoupáme ke hvězdám,
napsat náš monogram.
Nikdo krom nás nenalezne
jeho souřadnice přesné.

Chci být tvým hlavolamem
na cestě za neznámem.
Příkladem co nemá řešení,
či pouhou hříčkou štěstěny,
která si se mnou pohrála,
do cesty mi tě poslala.

Být šťastně naivním děvčetem,
na které čekáš s pugétem.
Holkou, co cudně klopí zrak,
když dojetím chce se rozplakat.
Chci být vším co řekneš,
stačí jen, když smekneš.

Smekni a řekni těch pár vět,
na které dám ti odpověď.
Smekni a buď tím gentlemanem,
co říkává mi celým jménem.
Prostě smekni a zůstaň se mnou
slibuju, nebudu si hrát na tajemnou.

Jsme spolu a já vím,
že zas k tobě zabloudím.
K našemu monogramu,
kam sama se nedostanu.
Kam dostanem se jenom my,
co nejsme nohama na zemi.

Zranitelná

Zranitelná
Vydáno 4.6.2018 18:03 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Zranitelná,
na to jsi už nejspíš zapomněl.
Stejně,
jako jsi zapomněl mi říkat
Mám Tě rád.

Toužící,
po tvém polibku,
po tvém obejmutí.
A místo toho?
Ticho.
Krom nadechnutí.

Bojující,
z posledních sil o naši lásku.
Odolávám.
Zarytě odvracím vše hezké
kvůli tobě.

Jenže ty zapomínáš.
Zapomínáš naslouchat,
jenom odpovídáš.
Zraňuješ moje city pokaždé,
když se otočíš zády.

Dřív ses dokonce i usmíval.
Teď ani nevím,
jak tvůj úsměv vypadá.

Asi oba zapomínáme
a jen jeden z nás bojuje.
Ale za co?
Mám ještě proč bojovat?
Máš mě ještě rád?

1 2 3 4 ... 26
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS