Veronika Latochová

Jak jsem si tě vysnila

Jak jsem si tě vysnila
Vydáno 31.7.2018 21:43 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Stál jsi tam tak sám,
řekls ať jdu k tobě blíž.
Byla tam spousta jiných dam,
ale ty zeptal ses mě, jestli smíš.

Moc tě bohužel nevnímám,
stále mi vrtá hlavou,
proč zrovna já tě tak moc zajímám,
jestli to je tou růžovou barvou.

Pořád mi něco mile říkáš
a čím víc mluvíš, ztrácím odvahu.
Až teď si všímám, že mi vykáš,
tak zdá se, že jsem na tahu.

Kéž bych tak zapomněla koktání,
v tom dnes opravdu vynikám.
Konečně vybídnu tě k tykání
a s tvými rty se rázem potýkám.

A v tom je půlnoc, slyším zvony,
tím končí naše poblouznění.
Otvírám oči, budík zvoní,
nesnáším tahle probuzení.

Čím jsi?

Čím jsi?
Vydáno 27.7.2018 21:29 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Jsi má citová záležitost,
jsi hudba, co poslouchám před spaním.
Jsi tak trochu jiná příležitost,
jsi romantickým vyznáním.

Jsi v každém slovu,
jsi v každé větě.
Jsi kulička jíž znovu,
uvěřím večer na ruletě.

Jsi záhadou o konci světa,
jsi legendou z řeckých bájí.
Jsi na plátně kina silueta,
jsi dech, co se mi tají.

Jsi pohádkou, co nikdo nevypráví,
jsi sklenka vína rozlitá.
Jsi jed, co mě vždy přiotráví,
i přesto neumím tě odmítat.

Pocitová

Pocitová
Vydáno 27.7.2018 10:21 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Někdy se dějí věci,
co ani nedokážu pochopit.
Život mi dává tisíc šancí
a věčně nevím, jak je uchopit.

Do cesty chodí mi lidi,
co mají stejný pohled na život.
Stejně barevně svět vidí,
každý svý lodi života lodivod.

Neznají jen plané sliby,
mají o přáních jasnou představu.
Na milost berou svoje chyby
a nechtějí zapadnout do davu.

Je to tak strašně příjemné,
nechat se drtit sílou energie.
Nebo to přijde jenom mně,
že svět víc přepadá letargie?

Věčné stěžování, sklíčený hlas,
víc než často slychám v ulicích
a na tohle vážně nemám čas.
Chci slyšet zástup lidí přejících.

A ať mi nikdo neříká,
že svůj svět nemůže převrátit.
Jen nesmí zachvátit nás panika,
že s prvním neúspěchem
můžem vše zatratit.

Ztracený

Ztracený
Vydáno 23.7.2018 22:21 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Zmateně běháš pořád stejný okruh.
Nehledíš na to,
kolik máš poruch.
Neslyšíš rady,
jako bys ohluch.
Možná žiješ teď a tady,
ale možná taky jenom pro vzduch.

Dokola opakuješ stejný chyby.
Naději hledáš jenom v „kdyby”.
Jsi jako slepý,
nevidíš větší okruhy.
Sám sobě stále připínáš
neviditelný popruhy.

Konečně sejmi si z očí klapky,
protože ty jsi tím,
co tě tak drží zpátky.
Máš hlavě zmatky,
i když honíš jen vlastní stín
a i ten tě předhání.
Zase ses stal tím posledním.

Můžeš dalších dvacet let,
předávat svýmu alter-egu štafetu.
Nebo zkus jinej úhel pohledu
a nehledej vinu ve světu.
Vzpomeň si na větu:
Že i celý vesmír se spojí
pro tvoje sny.
Však ne pro toho,
kdo se bojí.

Jen najdi sám sebe,
to za to stojí.
Sám sebe utiš, 
ve svém nepokoji pod zemí.
Štěstí si kupuješ na prach drcený.
Rozfoukej ho po okruhu
a víc nebuď ztracený.

 

 

 

Jak jsme šli s Frantou na pivo

Vydáno 3.7.2018 19:37 do kategorie Standa a Franta | 0 komentářů

Franta mě vyzvedl
před halou po práci.
Nechápu proč má nervozita
se pořád ještě neztrácí.
On působí tak klidně, v pohodě.
Kdežto já žaludek mám jako na vodě.
To musí být snad i vidět.
I když doufám, že ne.
To bych se musel ještě víc stydět.
No, to vlastně už ani víc nejde.

„Prosím vás, šéfe, dvakrát Plzeň.“
No, aspoň že tak. Už mám žízeň.
Očima těkám všude možně
a v puse mám jak v polepšovně.
„Tak na zdraví a na spolupráci.“
Přiťukne a zrak neodvrací.
Ježiš, to slyší snad i hluší,
jak hlasitě mi srdce buší.
Franta se pořád usmívá,
z rukávu sype vtipný historky
a i já po druhým pivu,
z nervózy přecházím na fórky.

Čas asi běží rychleji než bysme chtělí.
Když číšník přinese účet,
tak zaplatím ho celý
„ Příště tě zvu já, tohle se teda nedělá.“
Řekl mi v žertu o zeď opřený.
A mluvit trochu připitě.
Já však ze slova příště jsem teď nadšený.
Rozloučíme se trochu rozpačitě.
Já zdvořile jsem mu podal ruku
a on mě teatrálně objal,
pak až moc blízko na sebe jsme se podívali
a tím pohledem mě dostal.

Já a moje vlasy

Já a moje vlasy
Vydáno 2.7.2018 9:07 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Ležím ve vaně a píšu.
Veršuju
a občas těžko hledám slova.
Taky mi přijde trochu k smíchu,
když vlasy barví vodu do růžova.
Přitom to měl být nádech červený.
Už i ty mý vlasy jsou jaksi zmatený.

Poslední dobou píšu pořád.
Ve vlaku, ve vaně, v práci.
Občas mi chybí správný slovní obrat,
co vhodně doplnil by inspiraci.
Někdy bych si zase přála,
aby si moje myšlenky přestaly žít po svým.
Jako ty moje vlasy,
co dle svého si chytaj odstín.

Asi jsou ty moje vlasy
zrcadlem toho, jak se cítím.
Občas jsem vybledlá a bez života,
ale většinu času zářím, svítím.
A stejně jako moje barva,
i já ožívám s pitím...
Teda, chci říct s mytím.

A tak jako si moje vlasy
chytaj odstíny dle libosti,
tak i já mám občas svoji hlavu
a sem tam dělám hlouposti.
Naštěstí pro mě,
v konečném důsledku,
většinou dočkám se,
příznivých následků.

1 2 3 4 ... 26
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS