Veronika Latochová

Ztráty a nálezy

Ztráty a nálezy
Vydáno 25.9.2016 14:21 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Tento rok před očima mění se ti,
jenž měl člověk rád.
Některé zavrhnul či nenávidí
a jiné začal milovat.
Do náruče si padají,
ti co neznali se dřív
a do zad dýku bodá ten,
co tvářil se jak přítel.
Kdo včera slzy ronil,
pro srdce rozlámané na součástky,
dnes skáče štěstím,
plný emocí
a pláče sůl už jenom od lásky.
Dva co slíbili si lásku,
při slunci západu,
teď každý jinde usíná,
nemajíc na nic náladu.
Kdo všechno měl,
rázem je prázdnem naplněn,
co bylo jako pohádka,
rázem se změnilo v zlý sen.
Ti co dříve chtěli bojovat,
dnes nemají sílu stát,
přestali věřit ve své nalezení
v místnosti nálezů a ztrát.
Ze dne na den se všechno mění,
někdy jsme ztraceni,
jindy nalezeni.
Těžko v tom najít rovnováhu
a odhadnout co přijde,
nezbývá než žít pro dnešek
a věřit, že to vyjde.
Snad příště.
Možná už zítra.
Včera další dva našli se
a pro tebe dnes svítá. 

Třicítka na krku

Třicítka na krku
Vydáno 30.7.2016 13:10 do kategorie Jak já to vidím | 1 komentář

Za měsíc tomu bude 30 let, co si moje mamka dala tu práci a přivedla mě na svět. Teď už vím jaká to byla dřina.
No a třicítka už je takový slušný výročí, tak si myslím, že je na čase bilancovat a zhodnotit svoje dosavadní působení v tomhle celoživotním trháku. 
Nuže...jdeme na to!

Jak já to vidím...Těhotenství

Jak já to vidím...Těhotenství
Vydáno 21.1.2016 7:58 do kategorie Jak já to vidím | 0 komentářů

Už se třetí měsíc flákám doma, inspirace na básničky nikde ( asi jsem moc šťastná a s tím se holt blbě pracuje :D ), ale nějaká kreativita a vyb(l)ití všech těch nových pocitů, co jsou ve mně mi schází.
Tak jsem se rozhodla, že se svěřím se svou dosavadní zkušeností s obdobím, které je prý tím nejkrásnějším v životě.
Ono to totiž není úplně tak růžový jak se na všech mimibazarech říká :)
Jak to všechno vzniklo, to si myslím, že popisovat nemusím, to nás učili už na základních školách, že?
No nicméně taky to není jen tak nějaký "hrc prc" a hotovo. I když je pravda, že některé z nás k tomuto stavu přijdou, jak slepý k houslím.
Nám se to takhle hned nepodařilo. Já cítila, že mi najednou biologický hodiny začaly tikat rychleji, než 60 sekund za minutu a že hned teď chci mít miminko. A když něco chci hned, tak to musí být...A jak to nejde, tak je zle. Vztek, pláč, hysterické záchvaty, nohy za hlavou, ve vzduchu, pod hlavou. No a za dva měsíce to zafungovalo.
Nyní vám tedy milé dámy ( a třeba i zvědaví pánové) popíši, jak probíhala PRVNÍ TŘETINA mého "TĚHU" :D

Ohromnou radost z pozitivního testu vystřídaly během pár dní stres a panika. Co když je to mimoděložní těhotenství? Co když se miminku nevyvine srdíčko? Proč mě bolí podbříšek? Nemůžu potratit? Google - vyhledat- jak probíhá potrat...
Jojo celkem magořina, já vím. Jenže když se na něco/někoho tak moc těšíte, nechcete aby vám to bylo odebráno.
První prohlídka na gyndě  a  první dobrá zpráva, díky které jsem si jeden ze svých děsů mohla škrtnout. Ta malá fazolka úspěšně doputovala do cílové stanice.
Jelikož jsem byla na ultrazvuku celkem brzy, ještě nebylo vidět srdíčko...Ááááá....!
Takže bum, panika pokračuje.
Můj milovaný přítel už zvažoval, zda by nebylo rozumnější zablokovat mi přístup na internet.
To čekání na další kontrolu bylo nekonečně dlouhé, ale vše dobře dopadlo a mini srdíčko začalo bouchat.
Tak a teď už to začne! Ranní nevolnosti, ale jinak všechno to krásný a budu celá rozzářená a taky budu sama sobě připadat neodolatelně krásná- to se přeci říká, ne?
Možná se to říká, ale realita byla úplně jiná.
Ranní zvracení se mi sice vyhnulo, jenže možná bych byla radši kdyby ne.
Prvních 12 týdnů se mi střídala otřesná nevolnost a návaly, díky čemuž jsem nebyla schopná nic sníst. Během dne se však objevilo několik okýnek, ve kterých byly světlejší chvilky. A tak rychle něco sežrat.
Jedna z věcí, která se říká a je pravdivá je, že tělo si řekne, co chce jíst.
Takže třeba dvě vanilkový Cornetta na oběd a čtyři korbáčky nebo segedin a k tomu Activia nápoj, jako dezert jablko.
Rychle něco spráskat, protože už při posledním soustu cítím, že to je na pár hodin to poslední co sním.
No, pak tu máme výkyvy nálad.
Ač na mě ještě nic moc vidět nebylo, já to viděla. A všechno bylo špatně. V tomto musím opravdu říct, že obdivuji svou drahou polovičku.
Denně poslouchat, jak se mu určitě nelíbím, protože jsem tlustá ( i když na to jsem byla za život už tak nějak zvyklá), škaredá ( škaredá jsem si opravdu přišla a to tak moc, že jsem si byla jistá, že čekám holčičku, protože jak známo, ta ubírá na kráse), že mě podvádí s hezčí/hubenější/mladší/starší/akčnější a že se mnou ještě určitě dítě mít nechtěl, že si se mnou chtěl užít víc času, blablabla...
Já bych si osobně dala pár facek.
Jsou to prostě asi všechno ty hormony, co se ve mně splašily, jinak si to vysvětlit neumím.
Tyhle ty moje stavy měly většinou čtyři fáze.

Fáze 1
Hysterická scéna na jakékoliv téma ( žárlivost, nedostatečné vyznání lásky, nevynesený koš, neumyté nádobí, divně se mi podíval na břicho,...), stěhování ke kamarádům, rodičům či jiným rodinným příslušníkům,...

Fáze 2
Hysterický pláč a bezmoc, největší životní neštěstí

Fáze 3
Opět pláč. Tentokrát z toho, co jsem řekla. Vždyť to přece vůbec nejsem já. A vlastně si vůbec nemyslím, že už mě nemiluje.
K nekonečnému posmrkování ještě přidám notnou dávku zpytování svědomí a hromadu omluv.
Muž nechápe, leč je rád, že hurikán už odvál jinam a následuje usmíření.

Fáze 4
Uvědomění toho, co jsem to vlastně řekla za hov..adiny a vysmání se absurdnosti celé situace. Slib daný mě samé, že už tohle dělat nebudu...ehm...

Tímto velký dík mému příteli za to, že tak rychle pochopil, že nejlepší obrana je ignorace a že tyhle všechny fáze jsou pryč do cca 20ti minut :D

Než jsem otěhotněla, tak jsem si říkala, jak bude super, že v šalině nebudu muset stát, ale všichni mě pustí sednout. 
Bohužel, ty první tři měsíce, kdy mi vážně bylo asi nejvíc zle, mě pouštěli sednout jen minimálně, protože prostě nic vidět nebylo.
Ovšem našlo se pár zdvořilých, kteří mi místo uvolnili...Problém je, že to byl typ starších mužů a dam, kteří mě pouštěli, kvůli mé buclatější postavě, sednout ještě před tímto jiným stavem :D
To jsem se vždy snažila odmítat s tím, že to je v pořádku ( přeci nepřiznám, že ten pupek mám z piva) , že hned vystupuji, ale laskaví spolucestující se nedali odbýt a tak jsem se sklopenou hlavou a skromným děkuji usedla a pohladila si bříško ...:D

Celou tuhle první třetinu bych uzavřela tím, že na jejím konci bylo slavnostní zakončení v podobě velkého ultrazvuku, kde už jsme zjistili, že čekáme Honzíka,že bude asi pěknej kanec a že nos bude mít po tatínkovi.
No a pak taky krom toho, že jsme toho štramáka viděli jak tam sebou plácá, slyšeli jsme, jak mu buší srdíčko. A to za to stálo. 
Tím se ve mně tak nějak všechno zlomilo a najednou už jsem nebyla tak hnusná a tlustá ( to jenom trošku :D ).
Druhá třetina už u mě byla trošku více pozitivní, usměvavá a úsměvná.

Chtěla bych taky podotknout to, že každá z nás holek tohle období může prožívat jinak a že tohle je jen čistě moje zkušenost 
A taky to, že je důležitý, mít poblíž tu největší oporu a tou by měl být váš drahý. On vám s tím zázrakem pomohl, tak by vás v tom neměl nechávat samotnou :)

Hodně štěstí.

 

NeZnámým

NeZnámým
Vydáno 8.7.2015 17:43 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Kam jen jste zmizeli,
kam jste se poděli vy,
co jste nazývali se
přáteli.
K čemu jsem byla?
Jenom pro legraci?
Mí milí,
kam jste odešli?
Proč nemám vás
teď vedle sebe?
Proč,
když mám něco nového,
něco,
co trvalo teď ztrácím.
Pořád mám naději
a pořád doufám,
že vše se vrátí zpět
do starých kolejí.
Vždyť přece jste přáteli.
Mí milí,
kam jste se vzdálili?
Jsem šťastná,
tak proč nesdílíte moje štěstí?
Proč nejste se mnou,
kam se ztrácíte?
Byli jste snad jen mostem
na mé cestě? 
Já nechci ten most spálit.
Ještě.
Cožpak vy už jste zapomněli
na to vše, 
co jsme spolu měli?
Mí milí,
vážně zapomněli?
Chci zažít zase to propojení,
tu souhru,
alespoň chvíli.
Vážně už nevzpomínáte,
mí milí?
Cožpak jste byli jen kolemjdoucí?
Tolik let?
Vždyť teď máme skoro vše,
o čem jsme snili.
Snili společně,
mí milí.
Chci sdílet svou lásku
i své obavy s vámi.
Proč vás to nezajímá?
Vždyť byli jsme přáteli,
mí známí...

 

Díky...

Díky...
Vydáno 15.5.2015 12:48 do kategorie Básně-texty bez hudby | 0 komentářů

Díky za každé nové ráno,
díky za každý nový den.
Dík za to,
že nám bylo přáno.
Dík za to,
žes byl okouzlen.
Dík za to,
že stojíš po mém boku.
Dík za to,
že na mě dohlížíš.
Dík za to,
že mi tiskneš ruku,
když problémy se přiblíží.
Dík za to,
že budím se v tvém objetí.
Dík za to,
že pláču.
Však pouze z dojetí.
Dík za to,
že cítím tvoje city.
Díky za to, 
že cítím, co cítíš i ty.
Děkuji za tebe,
za tvou přítomnost.
Díky, že díky tobě,
teď píšu tuhle dojemnost.
Díky,
že milovat tě smím.
Díky,
že mě držíš nad vodou.
Díky,
že dělám tě šťastným.
Díky,
že nejsi jen náhodou.
Díky,
za tvou lásku ke mně
a díky za lesk ve tvých očích.
Díky,
že neskončí to tak,
jak občas tyhle lásky končí.
Díky za tvé polibky,
máš ty nejkrásnější rty co znám.
Díky za to,
že jsi ty,
za položky připsané na seznam.
Jednoduše díky za to,
že tě vedle sebe mám.

 

A je to venku...

A je to venku...
Vydáno 1.5.2015 8:44 do kategorie Zájmy | 0 komentářů

Tak vážení přátelé, je to venku.
Už to ví celý Facebook a i moje široké a daleké okolí a je mi hanba, že na svoje oficiální stránky to dávám až nyní.
Všechny moje básně, které jste si kdy mohli přečíst zde na stránkách si od teď můžete koupit i v tištěné podobě.
Pokud to někdo z vás považuje za  vyhozené peníze, tak je mi vás trošku líto.
Můj asi největší sen vždy byl stát se básniřkou / spisovatelkou.
A tento sen by nebyl úplný, pokud bych svou tvorbu neměla možnost si osahat. Přišlo by mi to jaksi nehmatatelné, neúplné.
A tak jsem si šla za svým a za pomoci fantastických lidí vznikla sbírka SEZNAM NESPLNĚNÝCH PŘÁNÍ.
Beru to jako ukončení jedné mé životní etapy. Jak možná odvodíte z názvu, té méně šťastné.
Nebo víte jak, ona ani nebyla nešťastná.
Spíš plná zklamání z nešťastných "lásek" a hledání sebe sama.
Tím si myslím prošel každý z nás. Někdo to prožíval více někdo méně. Já to prožívala takto.
Z každého trápení jsem se potřebovala určitým způsobem vypsat. Terapie psaním by se to dalo nazvat.
22.4.2015 jsem tento Seznam pokřtila v brněnském podniku The PUB, kde se rolí kmotrů zhostili dva, mě velmi blízcí lidé a to Honzík Němeček z kapely Shipwreck a Bombs from Heaven a KOKORA...teda pardon, Lukáš Brada z kapely Cookies. Oběma pánům děkuji nejen za to, že se tak úžasně zhostili této role, ale i za to, že mě vždycky podporovali v tom co dělám :)*
No...a už je to zase tady. Měl to být krátký odstavec o tom, že knížka je venku a že si jí můžete koupit a opět se mi to doslova vymklo z rukou.
Takže k věci.
SEZNAM NESPLNĚNÝCH PŘÁNÍ je venku. Můžete si ho koupit buďto přímo u mě, tedy někde v Brně :D nebo mi napsat na vlatochova@dwd.cz svou adresu a já vám knihu na dobírku pošlu.
Zprávy mi můžete psát i na mou fanpage na FB: https://www.facebook.com/veronikalatochovacz
Cena knížky je 130 ,- a to se vyplatí :D

Tímto uzavírám kapitolu seznam nesplněných přání a otevírám dveře těm přáním, jež se mají vyplnit. Jak ty moje, tak ty vaše :)
 

1 2 3 4 ... 20
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz
obraz obraz obraz obraz obraz
Vytvořil Ondřej Vašíček

Facebook | Email | +420 733 665 684 | RSS